Saigon – Siam Reep

15.11.2010
Takze cesta měla trvat 12 hodin. odjížděklki jsme nočním busem abychom využili noc k cestování a dorazili rozumně odpoledne a ještě něco stihli. Nepovedlo se. Podle našich informací jsme měli přijet do Phom Phenu (Hlavní město Kambodži) asi v 7 ráno. Autobus měl cca 30 minut stát a rovnou nás zavést do Siam Reepu – město kousíček od Angkoru – cíle naší cesty. Měli jsme podle plánu dorazit okolo 13:00, a jet jinou cestou abychom nečekali na hranicích.
Tak a jak cesta probíhala ve skutečnosti?
Ve 23:30 jsme nasedli do autobusu – vyplnovali jsme nějaké papíry, zabavili nám pasy. Odjížděli jsme něco kolem 1 hodiny ráno. Ke spámku nám pustili místní folklorní kapelu hlasite jak na fotbalovým zápase – aby se nám lépe spalo. Takze celý autobus ani oka nezamhouřil. V 5 jsme dorazili na hranice. Tam se autobus na hodinu zastavil. Cekali jsme až otevřou ty hranice přes, které jsme neměli jet. V 6 se hranice otevřeli a asi hodinu trvalo než jsme jimi projeli – procedura obnášela vystoupit z autobusu se všema batohama, prolezt rámem jako na letišti a zase nasednout do autobusu a o pár metrů dál na straně Kambodži totéž jen bez batohů… Vydání víz těm kteří je ještě neměli – krom nás a ještě jedfné slečny šlo o celý autobus zabralo další hodinku. Autobus konečně opustil hranice. Po pár metrech se k našemu zklamání zase zastavil u nějaké pravděpodobně zpřátelené hospody, abychom se mohli pořádně nadlábnout. Samozřejmě zase zdržení 30 minut. Za nedlouho jsme stáli znovu Tentokrát proto že na cestě nebyl most a pžívoz kapacitně zdaleka nestačil pojmout množství aut které se na něj chtělo dostat. Takže další hodinka sekera. Po stračnejch silnicích jsme dorazili do Phom Penu v 13:05 a tady nas y uatobusu vyhodili baychom si presedli do jiního. Autobus ve 13:15 odjížděl pouye s 30ti munutovým zpožděním a cesta 200km měla trvat cca 3 hodiny. Dorazili jsme ne 20:15. Proč netuříme protože jsme dospávali to co se nepovedlo v nočním buse. Cestovce budiž chvála že nás skutečně dovezla az do Siam Reepu a tady nás přesadila na Tuk-Tuk a ten nás dovezl až do vybraného hotelu – zdarma k našemu překvapení.
Ubytovali jsme se za 6 USD a Dáša šla spát a já si dal ještě pívo a večeři.
Těšíme se na zítra.

About Mirek Šalamon

Jsem programátor na volné noze a cestovatel.
This entry was posted in Denik z Vietnamu. Bookmark the permalink.

Comments are closed.