Schamann.net

20.11.2010

Brzo rano jsme si sli naposledy uzit more… na 2 hodinkz jsme se smocili a koupali se az jsme se nabazili sli jsme si zabalit.. a na autobus do Phnom Penhu

Presli jsme kopecek na nasi plazi aby to nebzlo tak drhe tuk tukem a za cvhvilku se vezli za 2 USD na nadrazi. Od nas by to pry bylo za 5-6 USD.

Autobus odjel jen s nekolika minutobvzm zpozdenim , zato v PP nas cekalo nemile prekvapeni. Festival. cele centrum uzavrene a autobus nejel dal nez na okraj mesta a tam  nas vysadil a byl nekompromisni. Musel i jsme si vzit tuktuk do mesta a ani ten nas nedovezl az do centra. Museli jsme vzit baglz a dojit uplne sami. jeste jsem chvili hledali ubztovani, protoze kuli tomu festiovalui bzlo celkem plno.

Vecer jsme se sli projit a najist.

19.11.2010

Rano jsme se sli vykoupat do krasneho more.

Pujcili jsme si motorku a cestou ji nakrapli, takze jsme ji nechali opravivit za 6 USD.

Odlovili jsme kesku na plazi v SV.

zacalo prcet a my zustali cele odpoledne v kavarne na internetu a cekali az prestane prestane prset.

Po navratu do bungalovu jsme sli spat…

18.11.2010

Rano jsme dojeli na nadrayi asi v 6 hodin, dali jsme si v klidku kafe  a pomalu vzrayili peskz na plaz. Cestou jsme se dovedeli o vzborne zasite plazi na Other beeach a tam si pronajali beva pokoj9cek v novem bungalovu.

Plaz jeopravdu uzasna – celz den sje se koupali a slunili a venovali se zaslouyenemu odpocinku.

more bzlo uzasnz, vlnynulove teploda dokonala.

Super super super.

17.11.2010

Rano jsme si zase pujcili kola, jeli jsme tentokrat na druhou stranu odlovit kesku k jezeru, cestou jsme si koupili stejne bagetkz jako vcera na veceri a u jezera jsme si koupilinejake drobnosti a hadrzy. Cestou do Angkoer\ru jsme pot\kali mnichy, yacalo prset tak jsme se chviliku zdryeli a povidali.

Pokracovali jsme do Bayonu, prohledli jsme si trochu stisnenz chram s mnoha hlavami.

oDLOVILI JSME SI kESKU U eLEFANTU

Jes\li jsme dals dfo dalsiho chramua pak uz primo domu protoze bzlo hopdne vecer.

Stihli jsme to ale v pohode jeste s reyervou a ocekavali nejhorsi autobus. nakonec jsme dostali super lehatkopvz s dlouhejma lehatkama a ja se velice dobre vzspal.

16.11.2010

Ráno jsme vstali, půjčili si kola a vyrazili do Angkoru. je to odsud cca 5 km a za chvilku jsme byli tam… Areály jsou to opravdu rozlehle a obrovske… Vstupné je za 20 USD. Ale je na co koukat. Angcor Wat je dechberoucí rozlehlá stavba hinduistického chrámu na tehdejší dobu (cca 1200 n.l.) musela lidem připadat jako z jiného světa.

Druhý areál byl také velký ale navíc zarostlý džunglí, taky se zde natáčel Thomb Rider. Prostě atmoška jako v Indiana Jones – ten se natáčel hned vedle 🙂

Jeden z nejzajímavějších zážitků z celé cesty.

Po návratu do města jsme si zašli na „Heppy Herbs Pizzu“ – Prostě uplně normální pizza jako doma, je s přidáním konopí. No, bud ho bylo málo, nebo bylo nějaké out, prostě na nás nijak nepůsobilo. Ale zkusili jsme…

15.11.2010
Takze cesta měla trvat 12 hodin. odjížděklki jsme nočním busem abychom využili noc k cestování a dorazili rozumně odpoledne a ještě něco stihli. Nepovedlo se. Podle našich informací jsme měli přijet do Phom Phenu (Hlavní město Kambodži) asi v 7 ráno. Autobus měl cca 30 minut stát a rovnou nás zavést do Siam Reepu – město kousíček od Angkoru – cíle naší cesty. Měli jsme podle plánu dorazit okolo 13:00, a jet jinou cestou abychom nečekali na hranicích.
Tak a jak cesta probíhala ve skutečnosti?
Ve 23:30 jsme nasedli do autobusu – vyplnovali jsme nějaké papíry, zabavili nám pasy. Odjížděli jsme něco kolem 1 hodiny ráno. Ke spámku nám pustili místní folklorní kapelu hlasite jak na fotbalovým zápase – aby se nám lépe spalo. Takze celý autobus ani oka nezamhouřil. V 5 jsme dorazili na hranice. Tam se autobus na hodinu zastavil. Cekali jsme až otevřou ty hranice přes, které jsme neměli jet. V 6 se hranice otevřeli a asi hodinu trvalo než jsme jimi projeli – procedura obnášela vystoupit z autobusu se všema batohama, prolezt rámem jako na letišti a zase nasednout do autobusu a o pár metrů dál na straně Kambodži totéž jen bez batohů… Vydání víz těm kteří je ještě neměli – krom nás a ještě jedfné slečny šlo o celý autobus zabralo další hodinku. Autobus konečně opustil hranice. Po pár metrech se k našemu zklamání zase zastavil u nějaké pravděpodobně zpřátelené hospody, abychom se mohli pořádně nadlábnout. Samozřejmě zase zdržení 30 minut. Za nedlouho jsme stáli znovu Tentokrát proto že na cestě nebyl most a pžívoz kapacitně zdaleka nestačil pojmout množství aut které se na něj chtělo dostat. Takže další hodinka sekera. Po stračnejch silnicích jsme dorazili do Phom Penu v 13:05 a tady nas y uatobusu vyhodili baychom si presedli do jiního. Autobus ve 13:15 odjížděl pouye s 30ti munutovým zpožděním a cesta 200km měla trvat cca 3 hodiny. Dorazili jsme ne 20:15. Proč netuříme protože jsme dospávali to co se nepovedlo v nočním buse. Cestovce budiž chvála že nás skutečně dovezla az do Siam Reepu a tady nás přesadila na Tuk-Tuk a ten nás dovezl až do vybraného hotelu – zdarma k našemu překvapení.
Ubytovali jsme se za 6 USD a Dáša šla spát a já si dal ještě pívo a večeři.
Těšíme se na zítra.

14.11.2010
Ráno jsme se věnovali nalezení vhodného spoje do Kambodžy. sehnali. jsme nekolik cestovek s nabidkou od 16 do 25 USD za stejný spoj. Koupili jsme nejlevnější variantu, vypálili DVD s fotkama, na oběd si dali vynikající kebab a vyrayili nakupovat suvenýry. Povedlo se, nakonec jsme utratzili vsechny Vietnamské peníze a zůstalo něm pouze 2000 VND které Dáša utratila za WC na hranicích.
Autobus měl odjet 23:45, ale uz 23:30 jsme sedeli uvnitř a čekali. Cesta by měla trvat 12 hodin.

13.11.2010
Ráno jsme si zase půjčili motorku a vyrazili na cestu do asi 40 km vzdaleneho Cu Chi podivat se na podyemni tunely ktere si tu vietnamcici vykopali za války s amiky. Tyto jsou rozlohou mnohem větší než ty které jsme videli v DMZ. Celkem mají přes 200 km a žiilo v nich přes 10 000 lidí.

Cestou zpět jsme nakoupili v obchodním centru a vrátili jsme motorku, bylo to na celodení výlet až až…

12.11.2010

Dneska jsme vstávali pozdě, hned ráno jsme si půjčili motroku, jeli jsme na Kambodžskou ambasádu, zaplatili víza, kupodivu levně (440 000 VND / osoba). Pak jsem se nachal vyfotitl, a jeli jsme na snídaňooběd a cestou ještě stihli odlovit dvě místní kešky. Za 50 000 jsme se dobře najedli – rýže a kuře, rýže + pikantní rybičky k tomu navíc polívka a banán jako bonus.

Cestou do War Museum jsme se stavili pro fotky a ve 13:30 jsme byli nastoupeni u brány. Muzeum, bylo velmi zajímavé a ani jsme ho nestihli celé projít.

To je místní specialita – muzea mají otevřeno od 8 – 12 a 13:30 – 17:00 takze s naším stylem prohlídek nestihneme nikdy nic.

Po muzeu jsme koupili lístky na Water Puppet Show, a jeli se rozšoupnout do Pizza Hut. Puizzu jsme nakonec vzali Take away a jeli na loutkove divadlo. Podle mě to stálo za prdlačku ale Dáša byla spokojená.

Po divadle jsem vrátili motorku a jeli do hotelu.

Doprava v Saigonu je opravdu „crazy“, ale řízení a občasné nadávky jsem si opravdu užil – plnými doušky.

11.11.2010

Ráno jsme zaběhli rychle na snídani na pláži ve stejné hospůdce jako včera a celé dopoledne ztrávili lenošením, opalováním a koupáním. Moře bylo krásné až na všudypřítomné igelitové pytlíky.

Ve 12 jsme opustili Hotel nechali si tam jen bágly a sli na obídek do stejné jiné hospůdky jako včera. a uz o půl druhé nám přijet busík do Saigonu.

Z původně plánovaných 4 hodin se nakonec vyklubalo 6 a půl a tak jsme uvítali služeb místní dohazovačky a objednali si levný hotel za 10 USD. V táhle čtvrti nás překvapilo kolik hotelů a Guest Hausů a Home Stayů tady je. V podstě každý barák poskytuje nějakou formu ubytování… a těch cizinců a doprava… no pořádný opravdový mumraj.

Večer jsme se šli projít v dešti do parku a pak honem do postele.