Schamann.net

31.10.2010

Ráno jsme se vydali do města najít nějakou půjčovnu motorek, protože jsme chteli objet nějaké chrámy v okolí. Povedlo se nám najít yajímavou cestovku  kde pujčovali i motrky. domluvili jsme se s milým děvčetem a jeětě nám poradila další zajímavé místa.

Vyrazili jsme nas nějakou místní vyhlídku a apk už asi 10 km za mesto k císařským palácům. Trošku jsme bloudili, ale nakonec se povedlo. Cestou zpět jsme našliíuplně nový, ještě nedostavěný komplex paláců. Jeho rozloha byla obrovská – gigantická, ztrávili jsme tam zbytek dne a jeli jsme domu.

Cestou jsme se stavili v supermarketu pro večeři a utrmácení jsme usnuli.

30.10.2010

Po probuzení v kajutě jsme byli na kajaku, trošku jsme se projeli po zálivu a pak na chabou snídani a po snídani už lod zamířila do přístavu. Přistáli jsme asi kolem 11 hodiny dopoledne.

Vybalili jsme se a čekali na oběd, jenye yadný oběd se nekonal ač měl být v ceně. Prostě tenhle výlet rozhodně nestál za 40 USD na osobu. Rozhodně doporučujeme vidět, ale pečlivě vybrat s kým, lodiček tam je několik desítek. a my jsme prostě sáhli po špatném.

Nu dali jsme si oběd svůj a vydali se na cestu do Nimh Binh.

Cestovali jsme skoro celý den. Nejdříve jsme si dali porocházku městem, pak jsme došli na dálnici a stopli si bus do Hai Phongu – což netrvalo ani 5 minut. V haiPhongu jsme hledali bus do nimh Binh a povedlo se taky docela bryo, jenže někam jinam, alespon v našem směru – domluva s mistním Booking Office nebzla zrovna dokonala. No nakonec jsme nasedli do autobusu a vyrazili jsme a yniceho nic nas předjíždí bus přímo do Nimh Binh. no tak jsme se chvíli vzájemě předjížděli, než pologramotný řidič druhého autobusu pochopil, že chceme přesednout. Povedlo se a vezeme se tam kam jsme měli namířeno. A nakonec jsme public busem dorazili do cíle. Za chvilku jsme našli hotel a ubytovali se. A hladoví vyrazili na večeři. U vedlejšího stolu seděl čínan a jeho vietnamská manželka a její 2kamarádky – veselá partička. Za chvíli už jsme seděli u jednoho stolu a smáli se a povídali česko-vietnamsko-čínsko-anglicky.

29.10.2010

V Hanoji jsme přesedli do malého busíku, ale došlo k nedorozumění. Páč Ha Long Bay je záliv asi 100km velký a jedno z měst na pobřeží se jemnuje Ha Long a tam nás vezl náš bus, ač my jsme předpokládali, že vystoupíme cestou ve městě Hai Phong. Bohužel přes toto město náš busík nejel. Takže nás vysadili na dálnici kdesi u nějakého mostu a připadali jsme si jako v nějakém zlém snu. Povedlo se nám usmlouvat cenu za odvoz motorkou z 30 kč na 10 a 2 motorkáři nás odvezli do města.

Popovídali jsme si tam v hotelu s majitelem, který shodou okolností taky žil v Čechách, ale jako drsný byznysmen v nás viděl jen dolary, tak jsme se zbalili a šli si zařídit výlet na lodi sami.

Několik dealeru se nam pokoušelo prodat lístky na loď ya cca 80 USD ale to se nám zdálo trošku hodně a tak jsme s díky odmítli. Hledali jsme dál a nakonec jsme uhádali výlet do Ha Long Bay se spanim na lodi za 40 USD, to uz se nám zdálo prijatelné, ale nakonec jsme se dozvěděli, že reálná cena nebude vyšší než 20 USD.

Nalodili jsme se a užívali jsme si krásnou plavbu. Ha Long Bay je asi nejpůsobivější záliv na světě. Nedá se to popsat musí se to vidět.

Kajuta byla celkem v pohodě i když s několika nedostatky – nešlo zavřít okno a netekla teplá voda a posadka nebyla zrovna příjemná… Ale výlet jednoznačně doporučujeme.

28.10.2010

Ráno jsme si pujčili motorku, objeli nejdůležitější místa v okolí Sa Pa a protože pořád pršelo royhodli jsme se neztrácet tady čas čekáním na sluníčko a vyjeli jsme mu vstříc do Ha Long Bay.

Večer jsme si koupili lístek na lehátkový bus do Hanoje a nějak jsme domluvili i to, že nás v Hanoji přesadí do autobusu co jede do Ha Long Bay.

27.10.2010

Ráno jsme rozlámaní vylezli z vlaku v LaoCai a odchytili bus do Sa Pa Ceny lístků se pohybovali od 30 do 200 Kč za stejné místo ve stejném buse. Věděli jsme kolik je správná cena a za chvilku jsme se vezli do jedné z nejkrásnějších částí Vietnamu. Těšili jsme se na rýžové políčka, etnické menšiny a krásné výhledy na okolní hory. Kdyby ovšem nebyla mlha, že by se dala krájet, taková jako v Rákosníčkovi.

Takže z našeho očekávání nás probrala příroda. Pršelo a pršelo – pořád. Tak jsme prvni den omeyili na prohlídku okolí v pláštěnkách, zašli na jídlo a do hotelu hají.

26.10.2010

V hanoji jsme stále obdivovali socializmus, který je vidět všude. Pokud si pamatujete na agitační plakáty, bilboardy, všude samé uniformy, sochy V.I.L. atd víte o čem mluvím.

Cestou do muzea Literatury jsme se stavili na nádraží a koupili lístky na lehátkový vlak do Sa Pa.

Muzeum literatury kupodivu neskovává unikátní knihy jak by se z názvu dalo ošekávat, ale sbírku starejch šutrů do kterých jsou vytesaný nejaký místní hieroglify. Nebýt skované v hezkejch barácích nějakého paláce nebylo by se na co dívat.

Pak jsme šli do vojenského historického muzea, kde jsme obdivovali sbirku zabavených stroju US army a několik ukázek vybavení místní armády s hrdým popiskem kdy které dělo sestřelilo jaký americký letadlo. Uprostřed muzea na hromadě byly uspořádány trosky US letadel do zajímavé skulptury.

Protože nám prohlídky muzejí zaberou obvykle mnoho času nezbylo nám už nic jiného než doklusat pro bágly a hurá na vlak.

Vlak označený jako soft-sleeper měl v naší cenové třídě 4 lehátka v kupé. A dalo se na tom celkem usnout. Cesta trvala až do rána ač to bylo necelých 300 km. Místní vlaky jezdí příčerně pomalu.

25.10.2010

Tak první řadě doprava – jako chaos je slabe slovo. Každej tu má motorku, protože daně na auta jsou moc velký a nejak si to domorodci nemůžou dovolit – až na výjimky samozřejmě.

Uděli jsme si pěší procházu po Hanoji. V pondělí a v pátek jsou muzea zavřené což jsme se doyvěděli až uprvního muzea, takže procházka pokračovala po otevřených místech. Památník B52 – kurňa to je fakt velký éro. Pár jich tady za války hapalo a oni to tady nějak pozbírali a poskládali na hromadu. Jen se o to už dál nestarají. Sakra, jak jsou muyea v evropě udržovaný a o exponáty se starají – tady je to asi každému jedno.

Prošli jsme si staré město – něco podobného jako v Praze jen asi 10x větší. Ono ve Vietnamu „vetších“ měst je pomalu každý druhý a větší znamená tak cca 2 000 000 lidí. No našli jsme hospůdku kde „točili“ pívo – teda pokud se dá to co tam predváděli s tou hadicí označit slovem točili. Ale chutnalo. Najednou se tam objevil nějakej domorodec a začal mluvit česky, no mazec. Studoval v Čechách tak jsme trochu poklábosili, ale musel odjet. No vypil 2 škopky, sed na motorku a frčel. Asi tu alkohol nikdo neřeší.

Večer jsme se byli projít ještě k jezeru a pak dohnat časovej posun do postele.

24.10.2010

Do Hanoje jsme pčiletěli někdy dopoledne místního času, odvezli jsme se do centra autobusem, našli  hotel nedaleko a ubytovali se za 15 USD na noc. Byli jsme celkem dost unavení a proto se tento den omezil na prohlídku nejbližšího okolí a nedalekého jezera a šli jsme haji.

23.10.2010

Odlet ráno do Moskvy, čekání na internetu v lounge a po cca 4 hodinách pokračujeme do Hanoje.

Salonek v Moskvě perfektní, internet zdarma, pití dostatečně jen občerstvení slabší – několik druhu chlebíčků a nějaké sladkosti. Salonek se vyynačuje specifickou čistotou při kterí neustále mizí všechny věci položené na stole. Nám zmizel časopis odnesený ze salonku na Ruzyni.

V letadlech Aeroflotu nás překvapily sušenky BeBe Dobré ráno které se v azbuce jmenovali jinak ale „Zdělano v Čechii“ nas utvrdilo že je to ono.

Dostali jsme skvěle zabalený chlebíček – to jsme se fakt pobavili. Půlka toustového zabalena v igelitu… Jinak jidlo v letadle bylo opravdu mizerné – až na BeBe samozřejmě 🙂

Do Hanoje jsme pčiletěli někdy dopoledne místního času, odvezli jsme se do centra autobusem, našli  hotel nedaleko a ubytovali se za 15 USD na noc. Byli jsme celkem dost unavení a proto se tento den omezil na prohlídku nejbližšího okolí a nedalekého jezera a šli jsme hají.